Výstava
Tělo, zbraň a stroj
Jaroslav Koléšek
15. 9. — 13. 11. 2022
GALERIE R2020
Misionáři
Série oživlých helikoptér s bičíkovitě rozpohybovanou ocasní částí. V obecné rovině jsou to obrazy veškerých misí (ať už vojenských nebo civilních), o kterých nevíme, jestli přinášejí ohrožení nebo záchranu. V osobní rovině je to vzpomínka na prožitou situaci za povodní v r. 97. Tehdy jsem se stal svědkem události, kdy se stroje, které byly vyrobeny primárně za účelem ničení, najednou staly prostředkem záchrany. Ale samozřejmě to platí i opačně!!!! Podivné proměny. V různé míře stylizované stroje jsou ve svých kompozicích v přímém kontaktu se zemí, zobrazenou ve formě skály, ke které se blíží, do které narážejí. Havarují nebo se do ní měkce zanoří. Přinášejí do anorganického prazákladu genetickou informaci – nevyzpytatelný lidský prvek.
Křížení, Velké křížení
Dvojice ponorek – opět personifikace lidí. Pár je v mírně konfliktním kontaktu. Nevíme, jestli v bojovém nebo ve hře či milostném doteku.
Tichý chod, Bok po boku
Dvojice válečných strojů. Personifikace lidských bytostí. (muž a žena) Pár odpočívající v nehybném něžném či milostném gestu na dně moře. Osamoceni.
Zeleninové bomby
Skleněné objekty mají základní obrysy jaderného výbuchu – hřibu. Spodní část je rozfouknutá dechem, aby se vytvořil dojem rozpínání, tlaku či prachu neseného tlakovou vlnou. V horní části jsou potom do skla převedené tvary květáků a brokolic. Rychlosti, ve kterých se odehrávají oba obsažené světy (jaderná exploze a růst v přírodě) jsou okem nepozorovatelné, ale na protilehlých pólech veličiny. U technologické exploze se vše odehrává v ultrarychlých časech, v přírodě v ultrapomalých. Ovšem tvarem rozvíjejícím se do prostoru jsou si oba procesy velmi podobné.
Srdce kříže
Model sochy, která je osazena na místě původního kamenného kříže z konce 19. století (v Ostravě – Mariánských Horách), který byl destruován časem a povětrnostními vlivy. Jde o neobvyklé tvarové spojení dvou nejzákladnějších křesťanských symbolů. (oběť a láska – v křesťanském světě není jedno bez druhého myslitelné)
Ferrariho srdce
Stroje jsou technickými protézami, kterými nahrazujeme nedostatečnosti lidských tělesných schránek. Ale pozor, tyto techno-protézy mohou mít v možnostech svých rychlostí ukrytou i druhou – nebezpečnou stránku, tu ohrožující. Opět se jedná o sochařské spojení tělesných a technických forem. Záměrný je i sexuální podtext tvarů odkazující na maskulinní svět silných a luxusních aut.
Drapák
Chtěl jsem spojit technický a organický svět v jediném tvarovém celku. Rozhodl jsem se nepracovat s konkrétními obsahy a příběhy, ale zacházet volně se stavbou tvarů v prostoru. Snažil jsem se vystavět mnohopohledový útvar v obecnějším spojení techniky a tělesnosti. Je to živočišný a industriální svět v kontrastech a vyváženích, jak je libo..
Flower power
Tělo není jen kombinace tance, svalů, stavby těla, síly a sexu: je to vesmír. (Paul Virilio)
Gagarinovo srdce
Socha je spojením tvaru leteckého (hvězdicového) motoru s formou stylizovaného srdce. Gagarinův příběh připomíná zdánlivou jednotu člověka a techniky, která je ovšem velmi křehká a ve své pravé podstatě pouze utopická.
Jaroslav Koléšek
*6. 2. 1974, Šternberk
Středoškolská studia absolvoval mezi léty 1988 a 1992 na SUPŠ v Brně. V letech 1992 – 97 studoval v Ateliéru sochařství na Katedře výtvarné tvorby PF Ostravské univerzity (S. Hanzík, M. Kotrba). Doktorská studia dokončil na Akademii umění v Banské Bystrici v roce 2012. Od roku 2011 vede Ateliér a Katedru sochařství na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde také od roku 2014 působí jako docent. Je laureátem Ceny Václava Chada (2003, III. Zlínský salon mladých) a Ceny Rudolfa Schlattauera (Bienále Valmez, 2010). Žije a pracuje ve Valašském Meziřičí.
Charakteristickým znakem jeho tvorby je využívání napětí mezi lidským a industriálním prostorem, hledání kontrastů, soubojů či naopak spojení až splynutí těchto dvou světů. Pracuje v širokém záběru materiálů – beton, bronz, pískovec, sklo a pod. V nich kriticky i přívětivě reflektuje naši civilizaci, poukazuje na mnohé chyby v systému – časté jsou náměty z militárního prostředí, příznačné jsou zejména hybridní formy a kontexty. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Krajské galerie výtvarných umění ve Zlíně, Muzea umění v Olomouci, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Městské Galerie v Trutnově či Muzea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových v Praze.